Růžence historie

5.4.2020

Růženec

tak jak ho známe dnes, je tradiční symbol katolické víry a meditace, má bohatou a fascinující historii sahající až do starověku. Tato modlitební pomůcka prošla mnoha vývojovými fázemi a dnes existuje v široké škále podob a materiálů.

Růženec je osvědčená modlitba katolické církve, s Marií v něm rozjímáme o tzv. tajemstvích (=důležitých událostech) ze života Ježíše Krista. Latinský výraz pro růženec – rosarium, rosa mystica – růže tajemná, mnohé napoví konec v článku jak se modlit růženec.

První zmínky o modlitebních pomůckách

podobných růženci pocházejí ze 4. století. Tehdy se používaly prosté provázky s uzlíky, které sloužily k počítání modliteb. V 8. století se v klášterech začaly používat tzv. "žaltářové šňůry", které měly 150 uzlíků, symbolizujících 150 žalmů.

Ranní křesťané přejali žalmy jako podklad pro své modlitby, ve kterých člověk snadno poznává Boha, jako svého spasitele a s důvěrou žádá o milost, pomoc, milosrdenství a odpuštění hříchů.

Opakovaná mariánská modlitba je náhradou žalmů vhodným jednoduchým vzýváním Panny Marie.

Nejstarší formy mariánských růženců jsou známy z druhé poloviny 12. století z klášterů benediktinů a cisterciáků (jejichž chrámy byly zasvěceny Panně Marii) a byly vytvořeny mnichy - růžence z klokočí.

Za zakladatele růžence,

jak ho známe dnes, je považován sv. Dominik (1170-1221), španělský kazatel a zakladatel dominikánského řádu, který ustálil pořadí jednotlivých korálků a je autorem mariánské modlitby.

Sv. Dominik šířil pobožnost k růženci po celé Evropě a brzy se růženec stal populární modlitební pomůckou mezi laiky i kněžími.

Podle legendy se mu Panna Maria zjevila a dala mu růženec jako prostředek k obrácení kacířů a k šíření víry.

Jeho dědictví zůstává živé díky mnoha věřícím, kteří pokračují v modlitbě růžence a ctí jeho práci ve prospěch šíření křesťanské víry po celém světě.